65CD - Metamorphic - The Two Fridas

Purchase
Price:
£14.00
2 CD Set
Purchase options

To Download

Once you’ve placed your order you will receive an email with the download link, plus you can access the download at any time later using the Orders link from the top menu.

22711579_10214720494306644_1927244015_n



Listen

Listen to a track or two

 

Cellular

 

 

 

 The Two Fridas

 

 

 






Description

Metamorphic are an octet of some of the finest improvising musicians in the UK, who play compositions written by pianist and bandleader Laura Cole, based on her emotional journeys and personal experiences. The Two Fridas is their third album; their two previous albums, Coalescence (2013) and The Rock Between (2011) received widespread critical acclaim, with the music described as ‘amazingly original’ (Jez Nelson, Jazz on 3); ‘highly personal and self-revelatory’ (John Fordham, The Guardian); ‘compelling and ear-catching’ (Peter Quinn, Jazzwise); and ‘utterly remarkable’ (Brian Morton, Jazz Journal).

 

This is a group who really relish playing together, and the sound and intention behind this music is one that has hugely evolved in the ten years the band have been playing together. Metamorphic explore the intensity of collective experience, with Laura Cole’s compositions as a starting point, through spoken word, improvisation and tightly written passages.

 

 

Track details

Cellular- This piece was originally written for the improvising big band I used to run with double bassist Seth Bennett, The Bennett-Cole Orchestra. There are four simple musical cells to the composition. What interests me is how, as a band, we move between these cells; the relationship and transition between improvisation and written music.

Deer Medicine- The inspiration behind this piece comes from a dream I had a few years ago, where a beautiful deer bounded into my dreamworld, stopped, and looked me straight in the eye. It was very powerful and felt like a message. The friend I was staying with at the time (who this piece is dedicated to) said that a deer in a dream indicated a new spirit of gentleness. She gave me a text about this significance, which forms the basis of Kerry’s improvised vocals on the piece.

Charcole I- I wrote the poem for this piece following seeing a gig in Brussels, a trio of guitar/effects, duduk and mediaeval instruments/ electronics. The music was incredibly sparse but also very rich and sustained. I loved this juxtaposition. This piece is entirely improvised instrumentally; we had never played it before. I loved the freshness this gave the piece when we recorded it.

The mountains, the sea/ the island- because no one is an island.

Dark Thundering Moon- The title of this piece came from a screenplay my daughter Martha, then aged around 8, was writing a few years ago, with the same title. I asked if I could write the music for her film, and she agreed!

Little Woman, Lonely Wing- The original idea behind this piece came from an imagined meeting between Jimi Hendrix and Ornette Coleman. Little Wing and Lonely Woman are two of my favourite pieces of theirs, and I decided to try and thread the two pieces together, with this imaginary meeting in mind. This is a trio arrangement of the original piece involving the whole band, which appeared on our second album, Coalescence.

26,302- This piece is dedicated to the late Bob Hesketh. Bob was an old family friend, and a close childhood friend of my dad’s; he was a Times crossword compiler, and 26,302 was the number assigned to his last crossword published in the Times before he died. The words in the piece are taken from the clues in the crossword.

Senken- This piece is about cuts. Cuts musically, metaphorically and actually, and how we as musicians deal with this. This piece is dedicated to Corey Mwamba, as an acknowledgment of all the support and hard work he puts into putting musicians on in Derby, in the best working environments possible, despite these cuts.

Digging For Memories- This piece, really a short suite, is about visiting Auschwitz a few years ago. In the days, weeks, months following the visit, I struggled to find an appropriate way to respond to this harrowing experience creatively. I was then given a book called Écorces (Scorched) by the philosopher and author Georges Didi-Huberman, detailing his visit to Auschwitz, expressed through words and photographs, and the inherent difficulties he also faced in terms of how to respond artistically to such an overwhelming experience. In his book, Didi-Huberman includes a quote by the German Jewish writer and philosopher Walter Benjamin, who left Occupied France overland in 1940 with plans to escape on a boat to the US, but became trapped at the border in Northern Spain, and subsequently took his own life. Benjamin’s quote was about digging for memories; about the internal architecture of how and why we remember; and the hidden emotional recesses behind what we remember. I based this piece on Benjamin’s quote, in the spirit of remembrance for all the souls who suffered and died at Auschwitz. The spoken word section of the piece is called The Phoenix, and is a poem I wrote about a dream I had of a Phoenix on the eve of my 40th birthday. I felt the idea of a Phoenix rising from the ashes encapsulated the process behind this piece.

Charcole II- This is version 2 of Charcole, which we recorded immediately after version 1. I decided to include it in the album as I felt both versions had their place in the recording.

The Two Fridas- The origins behind the title track of the album began with a postcard of Frida Khalo’s The Two Fridas landing on my doormat a few years ago, from Robert Wyatt. I had sent our second album, Coalescence, to Robert, and he had written some lovely words of support and encouragement on this postcard. It was an incredibly inspiring and defining moment. As a Gemini, the image of The Two Fridas also resonated strongly. I wrote a poem based on this postcard, Sylvia Plath’s poem Paralytic, and the idea that Frida Kahlo painted so many self-portraits as she was the subject she knew best.

Truth- This is only arrangement on the album, written by and dedicated to drummer Pete Fairclough. When I began playing jazz at age 17 at Sheffield Jazz Workshops, Pete would run some of the sessions. His musicianship and advice during those sessions are still very much with me today; and I am proud to say that I have since played professionally with Pete in a number of different line ups.

 

 

 

Follow Discus Music on Facebook

Performers

Kerry Andrew, vocals

Chris Williams, alto sax

John Martin, tenor/ soprano sax

Ollie Dover, bass clarinet   

Seth Bennett, double bass

Ruth Goller, double bass/ electric bass 

Johnny Hunter, drums 

Laura Cole, piano/ Rhodes, composer

 



stdClass Object ( [virtuemart_product_price_id] => 157 [virtuemart_product_id] => 166 [virtuemart_shoppergroup_id] => [product_price] => 14.00000 [override] => [product_override_price] => 14.00000 [product_tax_id] => 0 [product_discount_id] => 0 [product_currency] => 52 [product_price_vdate] => [product_price_edate] => [price_quantity_start] => [price_quantity_end] => [_pkey:protected] => virtuemart_product_id [_pkeyForm:protected] => [_obkeys:protected] => Array ( [product_name] => Product Name in record is missing ! Can't save the record with no Product Name. [slug] => The given Sef Alias already exists. ) [_unique:protected] => 1 [_unique_name:protected] => Array ( [slug] => The given Sef Alias already exists. ) [_orderingKey:protected] => ordering [_slugAutoName:protected] => product_name [_slugName:protected] => slug [_loggable:protected] => 1 [_xParams:protected] => product_params [_varsToPushParam:protected] => Array ( [min_order_level] => Array ( [0] => 0 [1] => float ) [max_order_level] => Array ( [0] => 0 [1] => float ) ) [_translatable] => 1 [_translatableFields:protected] => Array ( [0] => product_name [1] => product_s_desc [2] => product_desc [3] => metadesc [4] => metakey [5] => customtitle [slug] => slug ) [_tablePreFix] => p. [_tbl:protected] => #__virtuemart_products [_tbl_key:protected] => virtuemart_product_id [_db:protected] => JDatabaseMySQL Object ( [name] => mysql [nameQuote:protected] => ` [nullDate:protected] => 0000-00-00 00:00:00 [dbMinimum:protected] => 5.0.4 [_database:JDatabase:private] => DMU [connection:protected] => Resource id #31 [count:protected] => 0 [cursor:protected] => Resource id #257 [debug:protected] => [limit:protected] => 0 [log:protected] => Array ( ) [offset:protected] => 0 [sql:protected] => SELECT `slug` FROM `#__virtuemart_products_en_gb` WHERE `virtuemart_product_id` = 163 [tablePrefix:protected] => awibq_ [utf:protected] => 1 [errorNum:protected] => 0 [errorMsg:protected] => [hasQuoted:protected] => [quoted:protected] => Array ( ) ) [_trackAssets:protected] => [_rules:protected] => [_locked:protected] => [_errors:protected] => Array ( ) [created_on] => 2016-03-26 09:24:28 [created_by] => 882 [modified_on] => 2018-08-06 12:15:53 [modified_by] => 882 [locked_on] => 0000-00-00 00:00:00 [locked_by] => 0 [virtuemart_vendor_id] => 1 [product_parent_id] => 0 [product_sku] => 5051078959924 [product_name] => 65CD - Metamorphic - The Two Fridas - CD plus free download [slug] => dis65cd [product_s_desc] => (2018) [product_desc] =>

Metamorphic are an octet of some of the finest improvising musicians in the UK, who play compositions written by pianist and bandleader Laura Cole, based on her emotional journeys and personal experiences. The Two Fridas is their third album; their two previous albums, Coalescence (2013) and The Rock Between (2011) received widespread critical acclaim, with the music described as ‘amazingly original’ (Jez Nelson, Jazz on 3); ‘highly personal and self-revelatory’ (John Fordham, The Guardian); ‘compelling and ear-catching’ (Peter Quinn, Jazzwise); and ‘utterly remarkable’ (Brian Morton, Jazz Journal).

 

This is a group who really relish playing together, and the sound and intention behind this music is one that has hugely evolved in the ten years the band have been playing together. Metamorphic explore the intensity of collective experience, with Laura Cole’s compositions as a starting point, through spoken word, improvisation and tightly written passages.

 

 

Track details

Cellular- This piece was originally written for the improvising big band I used to run with double bassist Seth Bennett, The Bennett-Cole Orchestra. There are four simple musical cells to the composition. What interests me is how, as a band, we move between these cells; the relationship and transition between improvisation and written music.

Deer Medicine- The inspiration behind this piece comes from a dream I had a few years ago, where a beautiful deer bounded into my dreamworld, stopped, and looked me straight in the eye. It was very powerful and felt like a message. The friend I was staying with at the time (who this piece is dedicated to) said that a deer in a dream indicated a new spirit of gentleness. She gave me a text about this significance, which forms the basis of Kerry’s improvised vocals on the piece.

Charcole I- I wrote the poem for this piece following seeing a gig in Brussels, a trio of guitar/effects, duduk and mediaeval instruments/ electronics. The music was incredibly sparse but also very rich and sustained. I loved this juxtaposition. This piece is entirely improvised instrumentally; we had never played it before. I loved the freshness this gave the piece when we recorded it.

The mountains, the sea/ the island- because no one is an island.

Dark Thundering Moon- The title of this piece came from a screenplay my daughter Martha, then aged around 8, was writing a few years ago, with the same title. I asked if I could write the music for her film, and she agreed!

Little Woman, Lonely Wing- The original idea behind this piece came from an imagined meeting between Jimi Hendrix and Ornette Coleman. Little Wing and Lonely Woman are two of my favourite pieces of theirs, and I decided to try and thread the two pieces together, with this imaginary meeting in mind. This is a trio arrangement of the original piece involving the whole band, which appeared on our second album, Coalescence.

26,302- This piece is dedicated to the late Bob Hesketh. Bob was an old family friend, and a close childhood friend of my dad’s; he was a Times crossword compiler, and 26,302 was the number assigned to his last crossword published in the Times before he died. The words in the piece are taken from the clues in the crossword.

Senken- This piece is about cuts. Cuts musically, metaphorically and actually, and how we as musicians deal with this. This piece is dedicated to Corey Mwamba, as an acknowledgment of all the support and hard work he puts into putting musicians on in Derby, in the best working environments possible, despite these cuts.

Digging For Memories- This piece, really a short suite, is about visiting Auschwitz a few years ago. In the days, weeks, months following the visit, I struggled to find an appropriate way to respond to this harrowing experience creatively. I was then given a book called Écorces (Scorched) by the philosopher and author Georges Didi-Huberman, detailing his visit to Auschwitz, expressed through words and photographs, and the inherent difficulties he also faced in terms of how to respond artistically to such an overwhelming experience. In his book, Didi-Huberman includes a quote by the German Jewish writer and philosopher Walter Benjamin, who left Occupied France overland in 1940 with plans to escape on a boat to the US, but became trapped at the border in Northern Spain, and subsequently took his own life. Benjamin’s quote was about digging for memories; about the internal architecture of how and why we remember; and the hidden emotional recesses behind what we remember. I based this piece on Benjamin’s quote, in the spirit of remembrance for all the souls who suffered and died at Auschwitz. The spoken word section of the piece is called The Phoenix, and is a poem I wrote about a dream I had of a Phoenix on the eve of my 40th birthday. I felt the idea of a Phoenix rising from the ashes encapsulated the process behind this piece.

Charcole II- This is version 2 of Charcole, which we recorded immediately after version 1. I decided to include it in the album as I felt both versions had their place in the recording.

The Two Fridas- The origins behind the title track of the album began with a postcard of Frida Khalo’s The Two Fridas landing on my doormat a few years ago, from Robert Wyatt. I had sent our second album, Coalescence, to Robert, and he had written some lovely words of support and encouragement on this postcard. It was an incredibly inspiring and defining moment. As a Gemini, the image of The Two Fridas also resonated strongly. I wrote a poem based on this postcard, Sylvia Plath’s poem Paralytic, and the idea that Frida Kahlo painted so many self-portraits as she was the subject she knew best.

Truth- This is only arrangement on the album, written by and dedicated to drummer Pete Fairclough. When I began playing jazz at age 17 at Sheffield Jazz Workshops, Pete would run some of the sessions. His musicianship and advice during those sessions are still very much with me today; and I am proud to say that I have since played professionally with Pete in a number of different line ups.

 

 

 

Follow Discus Music on Facebook

[product_weight] => 0.0000 [product_weight_uom] => KG [product_length] => 0.0000 [product_width] => 0.0000 [product_height] => 0.0000 [product_lwh_uom] => M [product_url] => [product_in_stock] => 1000 [product_ordered] => 9 [low_stock_notification] => 0 [product_available_date] => 2018-01-01 00:00:00 [product_availability] => [product_special] => 0 [product_sales] => 0 [product_unit] => [product_packaging] => 2 [product_params] => min_order_level="0"|max_order_level="0"| [intnotes] => [customtitle] => [metadesc] => [metakey] => [metarobot] => [metaauthor] => [layout] => default [published] => 1 [_langTag] => en_gb [_tbl_lang] => #__virtuemart_products_en_gb [min_order_level] => 0 [max_order_level] => 0 [hits] => [virtuemart_customfield_id] => 696 [virtuemart_media_id] => Array ( [0] => 174 ) [shoppergroups] => Array ( ) [virtuemart_manufacturer_id] => Array ( ) [mf_name] => [mf_desc] => [mf_url] => [categories] => Array ( [0] => 1 [1] => 36 ) [virtuemart_category_id] => 1 [ordering] => 2 [id] => 198 [category_name] => Catalogue - please click on sleeve image to access full page for each release [canonical] => index.php?option=com_virtuemart&view=productdetails&virtuemart_product_id=166&virtuemart_category_id=1 [link] => /catalogue-mobile/dis65cd-detail [packaging] => 2 [box] => 0 [customfieldsRelatedCategories] => Array ( ) [customfieldsRelatedProducts] => Array ( ) [customfieldsCart] => Array ( [0] => stdClass Object ( [virtuemart_custom_id] => 9 [custom_title] => Purchase options [custom_value] => [custom_field_desc] => [custom_tip] => [field_type] => A [virtuemart_customfield_id] => 699 [is_hidden] => 0 [options] => Array ( [699] => stdClass Object ( [virtuemart_product_id] => 166 [custom_params] => 0 [custom_element] => 0 [virtuemart_custom_id] => 9 [value] => 699 [custom_value] => product_name [custom_price] => 0 [custom_param] => ) ) [display] => ) [1] => stdClass Object ( [virtuemart_custom_id] => 14 [custom_title] => To Download [custom_value] => [custom_field_desc] => [custom_tip] => [field_type] => S [virtuemart_customfield_id] => 700 [is_hidden] => 1 [options] => Array ( [700] => stdClass Object ( [virtuemart_product_id] => 166 [custom_params] => 0 [custom_element] => 0 [virtuemart_custom_id] => 14 [value] => 700 [custom_value] => 1 [custom_price] => 0 [custom_param] => ) ) [display] => ) ) [customsChilds] => Array ( ) [prices] => Array ( [costPrice] => 14.00000 [basePrice] => 14 [basePriceVariant] => 14 [basePriceWithTax] => 0 [discountedPriceWithoutTax] => 0 [priceBeforeTax] => 14 [salesPrice] => 14 [taxAmount] => 0 [salesPriceWithDiscount] => 0 [salesPriceTemp] => 14 [discountAmount] => 0 [priceWithoutTax] => 14 [variantModification] => 0 [DBTax] => Array ( ) [Tax] => Array ( ) [DATax] => Array ( ) ) [product_template] => [customfieldsSorted] => Array ( [performers] => Array ( [0] => stdClass Object ( [virtuemart_custom_id] => 4 [custom_element] => 0 [custom_params] => 0 [custom_parent_id] => 0 [admin_only] => 0 [custom_title] => Performers [custom_tip] => [value] => [custom_field_desc] => [field_type] => X [is_list] => 0 [is_hidden] => 0 [layout_pos] => performers [published] => 1 [virtuemart_customfield_id] => 698 [custom_value] =>

Kerry Andrew, vocals

Chris Williams, alto sax

John Martin, tenor/ soprano sax

Ollie Dover, bass clarinet   

Seth Bennett, double bass

Ruth Goller, double bass/ electric bass 

Johnny Hunter, drums 

Laura Cole, piano/ Rhodes, composer

 

[custom_param] => [custom_price] => [ordering] => 0 [display] =>

Kerry Andrew, vocals

Chris Williams, alto sax

John Martin, tenor/ soprano sax

Ollie Dover, bass clarinet   

Seth Bennett, double bass

Ruth Goller, double bass/ electric bass 

Johnny Hunter, drums 

Laura Cole, piano/ Rhodes, composer

 

) ) [reviews] => Array ( [0] => stdClass Object ( [virtuemart_custom_id] => 7 [custom_element] => 0 [custom_params] => 0 [custom_parent_id] => 0 [admin_only] => 0 [custom_title] => Reviews [custom_tip] => [value] => [custom_field_desc] => [field_type] => X [is_list] => 0 [is_hidden] => 0 [layout_pos] => reviews [published] => 1 [virtuemart_customfield_id] => 696 [custom_value] =>

 

 

The music is jazz inspired chamber music, but with typical English touches, evoking Wyatt, Canterbury, Recommended Records related groups,  a.o. The performance is lively and organic, coming from a positive
chemistry between the players. Cole composes catchy tunes that are worked out in fine arrangements. Nice job! - VITAL WEEKLY

 

 

 

In general, creative style and musical sound are those of progressive English music, Basata su una scrittura musicale che combina limpidi pattern ripetitivi e ritmi serrati e sull' improvvisazione, essa ha in Martin Archer il suo maggiore protagonista e mentore.based on a musical writing that combines clear repetitive patterns and tight rhythms and improvisation. Anche la scelta di combinare gli strumenti alla voce è in linea con questo stile. Also the choice of combining the instruments to the voice is in line with this style. Brani esemplari in tal senso sono The Mountains, The Sea / The Island , Dark Thundering Moon , Senken , il lungo Digging for Memories (ispirato ad Auschwitz e alla morte di Walter Benjamin ) e The Two Fridas (impreziosita da un eccellente assolo di sax). Examples are The Mountains, The Sea / The Island , Dark Thundering Moon , Senken , the long Digging for Memories (inspired by Auschwitz and the death of Walter Benjamin ) and The Two Fridas (embellished by an excellent sax solo) . Una menzione finale va alla bella copertina che riproduce l'interpretazione pittorica, realizzata da Gina Southgate e Gonzalo Fuentes , del dipinto di Frida Kahlo The Two Fridas . A final mention goes to the beautiful cover that reproduces the pictorial interpretation, created by Gina Southgate and Gonzalo Fuentes , of Frida Kahlo's The Two Fridas . – A G Bertinetto, KATHODIK

 

 

Tak je tomu hned u dvojalba anglických Metaphoric skladatelky, autorky většiny textů, pianistky a hráčky na Rhodes Laury Cole The Two Fridas. Předcházely mu dvě jejich desky – The Rock Between (2011) a Coalescence (2013) – a už ty kritika označila jako pozoruhodné, originální a vysoce osobní. Album, nahrané 27. až 29. ledna 2017 v Real World Studios, obsahuje většinou Coleiny skladby, dva převzaté opusy a tři improvizace kolektivu, který sestává z vokalistky Kerry Andrew, altsaxofonisty Chrise Williamse, tenor a sopránsaxofonisty Johna Martina, basklarinetisty Ollieho Dovera, kontrabasistů Setha Bennetta a Ruth Goller (která ji prostřídává s elektrickou basou) a bubeníka Johnnyho Huntera. Každý ze dvanácti počinů je někomu věnován; uvedu alespoň jako příklad titulní skladbu, která je zasvěcena Robertu Wyattovi.

Že by nás čekalo nějaké šolíchání, to vyvrátí hned vstupní Cellular, do něhož muzikanti vjedou naplno, s jasným vyhlášením, že porozpojovaný celek bude sirénově klouzavý, vypínavě spádný, zakružovaně hloučivý, poličovaný vášnivými saxy nad řádivými bicími, a hned zase povzdyšně pohružovaný s klavírními vpichy nebo hořekujícně kormutlivý s volavým hlasem a s jeho přípodotky, přičemž průběžně se prolíná skrumážní horoucnost. Deer Medicine však už vyjeví, že Cole čerpá pro své kompozice inspiraci v osobních prožitcích, což tu odtajňuje (vlastně odtajemňuje) s nadsadivou propočítávostí (nikoli vypočítavostí!), s probortěnou sesuvností, zavinovaným a rozvinovaným vysumírováváním zdvojeného vokálu, pořicovaně sčítavého a podsekávaného bicími. První improvizovaná varianta Charcote má svou vysondovávanou pošeptnost, plnou vybuzovaného napětí, zajíždivou s drobnými protřeskutáváními i zadíravými povrzáváními. Definitivnost napětí udržuje vokál, dobrouzdávaný saxy a doklepávaný perkusemi. Vytrvalostně, téměř bezbřeze. Zopakování na druhém disku ještě více navodí atmosféru neznámého tajemna a nepředvídané záhadnosti, podtrhované zápletnou basou, náhřmotně šifonérující do zašifrovávané zápernosti, ale je to vysvobodivě sdílný vokál, který pozbaví hudbu hávu neproniknutelnosti, je vyladivý, aniž ztrácí neochotu přiznat vše, co by chtěl/měl sdělit. The Mountains, The Sea / The Island má svoji rozhlednou krajinomalebnost, rozparcelovávanou s nabízivým rozvinováním, rozehrávání se tu vzchopí do rytmičnosti a melodičnosti, je střídavé, odličující i pospojivé s (ne)naléhavým vokálem, hudba hrne před sebou jeho výbludnou problouznivělost, bicí rozbržďují a přikotlávají, ostatní jim proúsporněně na(d)bíhají a jejich potměšilé vrdlouhání, tu vypolíčkované, tu vypolstrované, zajíždí do nicoty. Dark Thundering Moon, věnovaný dceři Martě, se vyhoupne z utrhovačného záskočnění s rozkolísávanou basou, jeho vymknutostní vyhmatávání je zádrhelně znicotňované, smrákavé i znovu rozjitřňované s otevřenými ataky dechů, ale důsažný vokál je to, který nad zapojivě zaplnivou hudbou, na(d)sazovaně vypínavou i odpínavou, nasměrovává znění a vyznění skladby až k pomezí vyčerpání; vše pak dovysvětlí klavír. Titul Little Woman, Lonely Wing zní zdánlivě nevinně, vpravdě však jde o rozporné zpřeházení značně protikladných skkadeb Ornetta Colemana Lonely Woman a Jimiho Hendrixe Little Wing, což samo o sobě by mohlo být disparátní, nicméně Cole je pojímá s imaginárním obhlédáním, s popojíždivým vnucováním vynucováním a se zdánlivým poklidem, zápočtově zvýrazňovaným odhodlávaným klavírem a provrtulovávanými perkusemi. Záludné záklidnění se teprve postupně zahutňuje, a z(a)viřuje s vyčkávavou rozporností, která posléze (s)rázně doskonává v nenadsadivé, zato vytroufalovávané lapidárnosti.

Za další žaluzii osobních momentů vnikneme skladbou 26,302, věnovanou rodinnému příteli Bobu Heskethovi, křížovkáři Timesů, a skutečně mi tato drobná improvizace připadá jako dohadovačná či přihazovačná rozmluva, k čemuž přispívá dialog basy s bicími. Vytěkávané prozpěvování se samorostlým dohráváním, odsekávaným do rozpustilosti a hned zase povzdychávavě provzdušňovaným a hned zase uchvátaně zmatkujícím a hned zase rozkřičně zahandrkovaným – to je letmý náčrt Senken. Tato úsečná rozpojování, vykolotočovaná do závratnosti a vytřešťovaná do zádernosti, se posléze upokojí, obšolíchávana zpěvem, a dohauzírují k vyvanutí. Nejrozsáhlejší a nejzávažnější na tomto dvojalbu je více než sedmnáctiminutové Digging for Memories, suitově ztvárněná vzpomínka na návštěvu Osvětimi, doznívající dlouhodobě ve skladatelčině mysli a znovuzpřítomňovaná i četbou knihy Écorces filozofa Georga Didi-Hubermana a inkluzívní pasáží německožidovského spisovatele Waltera Benjamina o vzpomínce na všechny, jejichž duše (ano, autorka říká: duše) zahynuly v koncentračním táboře. S propojením vlastní básně Phoenix, prodramatizovávající celé dění, tajemně odvyprávěné a zhmotnělé do hudby, celá suita, ve které se hlas zezásnubňuje s nástroji do hymnizované poletušnosti, zesilované i zpomalované, protřepávaně zmítané, kvazivelkokapelové, proklíčovaně prokličkovávané a náruživě dobíjené bicími, mi připadá, jako by byla odvyprávěna a odehrána mezi čtyřma očima. Basklarinet k tomu dodává pocit paměťového prohlubnění, vytřibovaného odtajňování, rozedmutě odhodlávaného mutýrování, pozamykávaného a hned znovu pozotvíraného, pozatěkávaného i vytěkávaného. Celková zmítavost je uvážlivá, jako by si účinkující chtěli znovu zopakovat, co měli na mysli, což basa protraverzovává a klavír opáčí, ale vlastně všechny nástroje se s neutuchajícím přihrnováním různě přifařují a dobarvují motivy a předěly mezi hláškovostí vokálu, dokud se celé téma nezakolébá do náhlé konečnosti. Právě autorčino osobní zaujetí činí z kompozice mimořádně naléhavé dílo. Zdánlivá namátkovost další skladby, The Two Fridas, je bezděčně rozdějovaná, hlas je recitativnější a hudba má svůj nezaměnitelný podíl na každém slově, každý zvuk, jeho zesílení nebo sesunutí se zdá mít svůj význam, svoji pozici i opozici, v souzvukovosti celku se nesvěřuje pouze hlas, ale proporčnost každého nástroje je dynamická, občas drtivě střemhlavá, občas prohrnovaně zaháčkovaná, nicméně hlas vždy zavévodí (a to právě může zmiňovabého Wyatta připomenout), s důrazem na každé slabice důkazně průkazně záležitost s jistým grimasováním vysvětlí nebo naopak vysvětlení zamezí. Závěrečná Truth, skladba bubeníka Peta Fairclougha a jemu zde také věnovaná, je rozebíhavě proakcentovávaná, návlačná a zpozorněně zponorněně roztrušovaná. Její netirádové proklidnění a zpokornění jako by chtělo téma záminkovat, něco namítat a něco zamítat, ve skutečnosti však se mi jeví, že míní celou záležitost uzavřít jakoby mimochodem a celé zakončování zahodit, jako by vše mělo plynout dál (v mysli posluchače?).

Někdo mi může namítnout, že skladatelské přístupy a aranžérské postupy jsou obdobně započínané a rozvíjené, že jsou vždy nějak vygradované i pozastavované, jenže pozor, každá z těch kompozic (nehledíc na improvizační celky nebo zaimprovizování uvnitř skladeb) je jinak prosměrovaná, má odlišnou intenzitu, nasazení, probarvení, sólistické úlohování, jinak řeší vůdčí roli toho kterého nástroje. Byť tedy základní kadlub kompozic může mít obdobnou rozvrstvenost, výsledné znění je zcela svéprávné a pokaždé jinak zakošatělé. Právě proto je celkový přístup formace Metamorphic tak přitažlivý, tak přitahující i vtahující. - ZDENEK SLABY, HISVOICE

[custom_param] => [custom_price] => [ordering] => 1 [display] =>

 

 

The music is jazz inspired chamber music, but with typical English touches, evoking Wyatt, Canterbury, Recommended Records related groups,  a.o. The performance is lively and organic, coming from a positive
chemistry between the players. Cole composes catchy tunes that are worked out in fine arrangements. Nice job! - VITAL WEEKLY

 

 

 

In general, creative style and musical sound are those of progressive English music, Basata su una scrittura musicale che combina limpidi pattern ripetitivi e ritmi serrati e sull' improvvisazione, essa ha in Martin Archer il suo maggiore protagonista e mentore.based on a musical writing that combines clear repetitive patterns and tight rhythms and improvisation. Anche la scelta di combinare gli strumenti alla voce è in linea con questo stile. Also the choice of combining the instruments to the voice is in line with this style. Brani esemplari in tal senso sono The Mountains, The Sea / The Island , Dark Thundering Moon , Senken , il lungo Digging for Memories (ispirato ad Auschwitz e alla morte di Walter Benjamin ) e The Two Fridas (impreziosita da un eccellente assolo di sax). Examples are The Mountains, The Sea / The Island , Dark Thundering Moon , Senken , the long Digging for Memories (inspired by Auschwitz and the death of Walter Benjamin ) and The Two Fridas (embellished by an excellent sax solo) . Una menzione finale va alla bella copertina che riproduce l'interpretazione pittorica, realizzata da Gina Southgate e Gonzalo Fuentes , del dipinto di Frida Kahlo The Two Fridas . A final mention goes to the beautiful cover that reproduces the pictorial interpretation, created by Gina Southgate and Gonzalo Fuentes , of Frida Kahlo's The Two Fridas . – A G Bertinetto, KATHODIK

 

 

Tak je tomu hned u dvojalba anglických Metaphoric skladatelky, autorky většiny textů, pianistky a hráčky na Rhodes Laury Cole The Two Fridas. Předcházely mu dvě jejich desky – The Rock Between (2011) a Coalescence (2013) – a už ty kritika označila jako pozoruhodné, originální a vysoce osobní. Album, nahrané 27. až 29. ledna 2017 v Real World Studios, obsahuje většinou Coleiny skladby, dva převzaté opusy a tři improvizace kolektivu, který sestává z vokalistky Kerry Andrew, altsaxofonisty Chrise Williamse, tenor a sopránsaxofonisty Johna Martina, basklarinetisty Ollieho Dovera, kontrabasistů Setha Bennetta a Ruth Goller (která ji prostřídává s elektrickou basou) a bubeníka Johnnyho Huntera. Každý ze dvanácti počinů je někomu věnován; uvedu alespoň jako příklad titulní skladbu, která je zasvěcena Robertu Wyattovi.

Že by nás čekalo nějaké šolíchání, to vyvrátí hned vstupní Cellular, do něhož muzikanti vjedou naplno, s jasným vyhlášením, že porozpojovaný celek bude sirénově klouzavý, vypínavě spádný, zakružovaně hloučivý, poličovaný vášnivými saxy nad řádivými bicími, a hned zase povzdyšně pohružovaný s klavírními vpichy nebo hořekujícně kormutlivý s volavým hlasem a s jeho přípodotky, přičemž průběžně se prolíná skrumážní horoucnost. Deer Medicine však už vyjeví, že Cole čerpá pro své kompozice inspiraci v osobních prožitcích, což tu odtajňuje (vlastně odtajemňuje) s nadsadivou propočítávostí (nikoli vypočítavostí!), s probortěnou sesuvností, zavinovaným a rozvinovaným vysumírováváním zdvojeného vokálu, pořicovaně sčítavého a podsekávaného bicími. První improvizovaná varianta Charcote má svou vysondovávanou pošeptnost, plnou vybuzovaného napětí, zajíždivou s drobnými protřeskutáváními i zadíravými povrzáváními. Definitivnost napětí udržuje vokál, dobrouzdávaný saxy a doklepávaný perkusemi. Vytrvalostně, téměř bezbřeze. Zopakování na druhém disku ještě více navodí atmosféru neznámého tajemna a nepředvídané záhadnosti, podtrhované zápletnou basou, náhřmotně šifonérující do zašifrovávané zápernosti, ale je to vysvobodivě sdílný vokál, který pozbaví hudbu hávu neproniknutelnosti, je vyladivý, aniž ztrácí neochotu přiznat vše, co by chtěl/měl sdělit. The Mountains, The Sea / The Island má svoji rozhlednou krajinomalebnost, rozparcelovávanou s nabízivým rozvinováním, rozehrávání se tu vzchopí do rytmičnosti a melodičnosti, je střídavé, odličující i pospojivé s (ne)naléhavým vokálem, hudba hrne před sebou jeho výbludnou problouznivělost, bicí rozbržďují a přikotlávají, ostatní jim proúsporněně na(d)bíhají a jejich potměšilé vrdlouhání, tu vypolíčkované, tu vypolstrované, zajíždí do nicoty. Dark Thundering Moon, věnovaný dceři Martě, se vyhoupne z utrhovačného záskočnění s rozkolísávanou basou, jeho vymknutostní vyhmatávání je zádrhelně znicotňované, smrákavé i znovu rozjitřňované s otevřenými ataky dechů, ale důsažný vokál je to, který nad zapojivě zaplnivou hudbou, na(d)sazovaně vypínavou i odpínavou, nasměrovává znění a vyznění skladby až k pomezí vyčerpání; vše pak dovysvětlí klavír. Titul Little Woman, Lonely Wing zní zdánlivě nevinně, vpravdě však jde o rozporné zpřeházení značně protikladných skkadeb Ornetta Colemana Lonely Woman a Jimiho Hendrixe Little Wing, což samo o sobě by mohlo být disparátní, nicméně Cole je pojímá s imaginárním obhlédáním, s popojíždivým vnucováním vynucováním a se zdánlivým poklidem, zápočtově zvýrazňovaným odhodlávaným klavírem a provrtulovávanými perkusemi. Záludné záklidnění se teprve postupně zahutňuje, a z(a)viřuje s vyčkávavou rozporností, která posléze (s)rázně doskonává v nenadsadivé, zato vytroufalovávané lapidárnosti.

Za další žaluzii osobních momentů vnikneme skladbou 26,302, věnovanou rodinnému příteli Bobu Heskethovi, křížovkáři Timesů, a skutečně mi tato drobná improvizace připadá jako dohadovačná či přihazovačná rozmluva, k čemuž přispívá dialog basy s bicími. Vytěkávané prozpěvování se samorostlým dohráváním, odsekávaným do rozpustilosti a hned zase povzdychávavě provzdušňovaným a hned zase uchvátaně zmatkujícím a hned zase rozkřičně zahandrkovaným – to je letmý náčrt Senken. Tato úsečná rozpojování, vykolotočovaná do závratnosti a vytřešťovaná do zádernosti, se posléze upokojí, obšolíchávana zpěvem, a dohauzírují k vyvanutí. Nejrozsáhlejší a nejzávažnější na tomto dvojalbu je více než sedmnáctiminutové Digging for Memories, suitově ztvárněná vzpomínka na návštěvu Osvětimi, doznívající dlouhodobě ve skladatelčině mysli a znovuzpřítomňovaná i četbou knihy Écorces filozofa Georga Didi-Hubermana a inkluzívní pasáží německožidovského spisovatele Waltera Benjamina o vzpomínce na všechny, jejichž duše (ano, autorka říká: duše) zahynuly v koncentračním táboře. S propojením vlastní básně Phoenix, prodramatizovávající celé dění, tajemně odvyprávěné a zhmotnělé do hudby, celá suita, ve které se hlas zezásnubňuje s nástroji do hymnizované poletušnosti, zesilované i zpomalované, protřepávaně zmítané, kvazivelkokapelové, proklíčovaně prokličkovávané a náruživě dobíjené bicími, mi připadá, jako by byla odvyprávěna a odehrána mezi čtyřma očima. Basklarinet k tomu dodává pocit paměťového prohlubnění, vytřibovaného odtajňování, rozedmutě odhodlávaného mutýrování, pozamykávaného a hned znovu pozotvíraného, pozatěkávaného i vytěkávaného. Celková zmítavost je uvážlivá, jako by si účinkující chtěli znovu zopakovat, co měli na mysli, což basa protraverzovává a klavír opáčí, ale vlastně všechny nástroje se s neutuchajícím přihrnováním různě přifařují a dobarvují motivy a předěly mezi hláškovostí vokálu, dokud se celé téma nezakolébá do náhlé konečnosti. Právě autorčino osobní zaujetí činí z kompozice mimořádně naléhavé dílo. Zdánlivá namátkovost další skladby, The Two Fridas, je bezděčně rozdějovaná, hlas je recitativnější a hudba má svůj nezaměnitelný podíl na každém slově, každý zvuk, jeho zesílení nebo sesunutí se zdá mít svůj význam, svoji pozici i opozici, v souzvukovosti celku se nesvěřuje pouze hlas, ale proporčnost každého nástroje je dynamická, občas drtivě střemhlavá, občas prohrnovaně zaháčkovaná, nicméně hlas vždy zavévodí (a to právě může zmiňovabého Wyatta připomenout), s důrazem na každé slabice důkazně průkazně záležitost s jistým grimasováním vysvětlí nebo naopak vysvětlení zamezí. Závěrečná Truth, skladba bubeníka Peta Fairclougha a jemu zde také věnovaná, je rozebíhavě proakcentovávaná, návlačná a zpozorněně zponorněně roztrušovaná. Její netirádové proklidnění a zpokornění jako by chtělo téma záminkovat, něco namítat a něco zamítat, ve skutečnosti však se mi jeví, že míní celou záležitost uzavřít jakoby mimochodem a celé zakončování zahodit, jako by vše mělo plynout dál (v mysli posluchače?).

Někdo mi může namítnout, že skladatelské přístupy a aranžérské postupy jsou obdobně započínané a rozvíjené, že jsou vždy nějak vygradované i pozastavované, jenže pozor, každá z těch kompozic (nehledíc na improvizační celky nebo zaimprovizování uvnitř skladeb) je jinak prosměrovaná, má odlišnou intenzitu, nasazení, probarvení, sólistické úlohování, jinak řeší vůdčí roli toho kterého nástroje. Byť tedy základní kadlub kompozic může mít obdobnou rozvrstvenost, výsledné znění je zcela svéprávné a pokaždé jinak zakošatělé. Právě proto je celkový přístup formace Metamorphic tak přitažlivý, tak přitahující i vtahující. - ZDENEK SLABY, HISVOICE

) ) [listen] => Array ( [0] => stdClass Object ( [virtuemart_custom_id] => 6 [custom_element] => 0 [custom_params] => 0 [custom_parent_id] => 0 [admin_only] => 0 [custom_title] => MP3 Player [custom_tip] => Listen to a sample of this track [value] => [custom_field_desc] => [field_type] => X [is_list] => 0 [is_hidden] => 0 [layout_pos] => listen [published] => 1 [virtuemart_customfield_id] => 697 [custom_value] =>

Listen to a track or two

 

Cellular

 

 

 

 The Two Fridas

 

 

 

[custom_param] => [custom_price] => [ordering] => 2 [display] =>

Listen to a track or two

 

Cellular

 

 

 

 The Two Fridas

 

 

 

) ) [normal] => Array ( ) ) [event] => stdClass Object ( [afterDisplayTitle] => [beforeDisplayContent] => [afterDisplayContent] => ) [images] => Array ( [0] => VmImage Object ( [media_attributes] => 0 [setRole] => [_foldersToTest:VmMediaHandler:private] => Array ( [0] => /home/discusmu/public_html/images/stories/virtuemart/product/ [1] => /home/discusmu/public_html/images/stories/virtuemart/product/resized/ ) [_actions:VmMediaHandler:private] => Array ( ) [_mLocation:VmMediaHandler:private] => Array ( ) [_hidden:VmMediaHandler:private] => Array ( ) [virtuemart_media_id] => 174 [theme_url] => http://www.discus-music.co.uk/components/com_virtuemart/ [virtuemart_vendor_id] => 1 [file_title] => wattsgrew.jpg_product_product_product_product_product_product_product_product_product [file_description] => [file_meta] => [file_mimetype] => image/jpeg [file_type] => product [file_url] => images/stories/virtuemart/product/22711579_10214720494306644_1927244015_n.jpg [file_url_thumb] => images/stories/virtuemart/product/resized/22711579_10214720494306644_1927244015_n_119x119.jpg [published] => 1 [file_is_downloadable] => 0 [file_is_forSale] => 0 [file_is_product_image] => 0 [shared] => 0 [file_params] => [_translatable] => [_tablePreFix] => [created_on] => 2018-08-06 12:15:53 [created_by] => 882 [modified_on] => 2018-08-06 12:15:53 [modified_by] => 882 [locked_on] => 0000-00-00 00:00:00 [locked_by] => 0 [file_url_folder] => images/stories/virtuemart/product/ [file_path_folder] => images/stories/virtuemart/product/ [file_url_folder_thumb] => images/stories/virtuemart/product/resized/ [file_name] => 22711579_10214720494306644_1927244015_n [file_extension] => jpg [media_role] => file_is_displayable ) ) [neighbours] => Array ( [previous] => Array ( [0] => Array ( [virtuemart_product_id] => 87 [product_name] => 64CD - Deep Tide Quartet - See One, Do One, Teach One - CD plus free download ) ) [next] => Array ( [0] => Array ( [virtuemart_product_id] => 163 [product_name] => 66CD - Martin Archer + Engine Room Favourites - Safety Signal From A Target Town - CD plus free download ) ) ) )



Reviews

 

 

The music is jazz inspired chamber music, but with typical English touches, evoking Wyatt, Canterbury, Recommended Records related groups,  a.o. The performance is lively and organic, coming from a positive
chemistry between the players. Cole composes catchy tunes that are worked out in fine arrangements. Nice job! - VITAL WEEKLY

 

 

 

In general, creative style and musical sound are those of progressive English music, Basata su una scrittura musicale che combina limpidi pattern ripetitivi e ritmi serrati e sull' improvvisazione, essa ha in Martin Archer il suo maggiore protagonista e mentore.based on a musical writing that combines clear repetitive patterns and tight rhythms and improvisation. Anche la scelta di combinare gli strumenti alla voce è in linea con questo stile. Also the choice of combining the instruments to the voice is in line with this style. Brani esemplari in tal senso sono The Mountains, The Sea / The Island , Dark Thundering Moon , Senken , il lungo Digging for Memories (ispirato ad Auschwitz e alla morte di Walter Benjamin ) e The Two Fridas (impreziosita da un eccellente assolo di sax). Examples are The Mountains, The Sea / The Island , Dark Thundering Moon , Senken , the long Digging for Memories (inspired by Auschwitz and the death of Walter Benjamin ) and The Two Fridas (embellished by an excellent sax solo) . Una menzione finale va alla bella copertina che riproduce l'interpretazione pittorica, realizzata da Gina Southgate e Gonzalo Fuentes , del dipinto di Frida Kahlo The Two Fridas . A final mention goes to the beautiful cover that reproduces the pictorial interpretation, created by Gina Southgate and Gonzalo Fuentes , of Frida Kahlo's The Two Fridas . – A G Bertinetto, KATHODIK

 

 

Tak je tomu hned u dvojalba anglických Metaphoric skladatelky, autorky většiny textů, pianistky a hráčky na Rhodes Laury Cole The Two Fridas. Předcházely mu dvě jejich desky – The Rock Between (2011) a Coalescence (2013) – a už ty kritika označila jako pozoruhodné, originální a vysoce osobní. Album, nahrané 27. až 29. ledna 2017 v Real World Studios, obsahuje většinou Coleiny skladby, dva převzaté opusy a tři improvizace kolektivu, který sestává z vokalistky Kerry Andrew, altsaxofonisty Chrise Williamse, tenor a sopránsaxofonisty Johna Martina, basklarinetisty Ollieho Dovera, kontrabasistů Setha Bennetta a Ruth Goller (která ji prostřídává s elektrickou basou) a bubeníka Johnnyho Huntera. Každý ze dvanácti počinů je někomu věnován; uvedu alespoň jako příklad titulní skladbu, která je zasvěcena Robertu Wyattovi.

Že by nás čekalo nějaké šolíchání, to vyvrátí hned vstupní Cellular, do něhož muzikanti vjedou naplno, s jasným vyhlášením, že porozpojovaný celek bude sirénově klouzavý, vypínavě spádný, zakružovaně hloučivý, poličovaný vášnivými saxy nad řádivými bicími, a hned zase povzdyšně pohružovaný s klavírními vpichy nebo hořekujícně kormutlivý s volavým hlasem a s jeho přípodotky, přičemž průběžně se prolíná skrumážní horoucnost. Deer Medicine však už vyjeví, že Cole čerpá pro své kompozice inspiraci v osobních prožitcích, což tu odtajňuje (vlastně odtajemňuje) s nadsadivou propočítávostí (nikoli vypočítavostí!), s probortěnou sesuvností, zavinovaným a rozvinovaným vysumírováváním zdvojeného vokálu, pořicovaně sčítavého a podsekávaného bicími. První improvizovaná varianta Charcote má svou vysondovávanou pošeptnost, plnou vybuzovaného napětí, zajíždivou s drobnými protřeskutáváními i zadíravými povrzáváními. Definitivnost napětí udržuje vokál, dobrouzdávaný saxy a doklepávaný perkusemi. Vytrvalostně, téměř bezbřeze. Zopakování na druhém disku ještě více navodí atmosféru neznámého tajemna a nepředvídané záhadnosti, podtrhované zápletnou basou, náhřmotně šifonérující do zašifrovávané zápernosti, ale je to vysvobodivě sdílný vokál, který pozbaví hudbu hávu neproniknutelnosti, je vyladivý, aniž ztrácí neochotu přiznat vše, co by chtěl/měl sdělit. The Mountains, The Sea / The Island má svoji rozhlednou krajinomalebnost, rozparcelovávanou s nabízivým rozvinováním, rozehrávání se tu vzchopí do rytmičnosti a melodičnosti, je střídavé, odličující i pospojivé s (ne)naléhavým vokálem, hudba hrne před sebou jeho výbludnou problouznivělost, bicí rozbržďují a přikotlávají, ostatní jim proúsporněně na(d)bíhají a jejich potměšilé vrdlouhání, tu vypolíčkované, tu vypolstrované, zajíždí do nicoty. Dark Thundering Moon, věnovaný dceři Martě, se vyhoupne z utrhovačného záskočnění s rozkolísávanou basou, jeho vymknutostní vyhmatávání je zádrhelně znicotňované, smrákavé i znovu rozjitřňované s otevřenými ataky dechů, ale důsažný vokál je to, který nad zapojivě zaplnivou hudbou, na(d)sazovaně vypínavou i odpínavou, nasměrovává znění a vyznění skladby až k pomezí vyčerpání; vše pak dovysvětlí klavír. Titul Little Woman, Lonely Wing zní zdánlivě nevinně, vpravdě však jde o rozporné zpřeházení značně protikladných skkadeb Ornetta Colemana Lonely Woman a Jimiho Hendrixe Little Wing, což samo o sobě by mohlo být disparátní, nicméně Cole je pojímá s imaginárním obhlédáním, s popojíždivým vnucováním vynucováním a se zdánlivým poklidem, zápočtově zvýrazňovaným odhodlávaným klavírem a provrtulovávanými perkusemi. Záludné záklidnění se teprve postupně zahutňuje, a z(a)viřuje s vyčkávavou rozporností, která posléze (s)rázně doskonává v nenadsadivé, zato vytroufalovávané lapidárnosti.

Za další žaluzii osobních momentů vnikneme skladbou 26,302, věnovanou rodinnému příteli Bobu Heskethovi, křížovkáři Timesů, a skutečně mi tato drobná improvizace připadá jako dohadovačná či přihazovačná rozmluva, k čemuž přispívá dialog basy s bicími. Vytěkávané prozpěvování se samorostlým dohráváním, odsekávaným do rozpustilosti a hned zase povzdychávavě provzdušňovaným a hned zase uchvátaně zmatkujícím a hned zase rozkřičně zahandrkovaným – to je letmý náčrt Senken. Tato úsečná rozpojování, vykolotočovaná do závratnosti a vytřešťovaná do zádernosti, se posléze upokojí, obšolíchávana zpěvem, a dohauzírují k vyvanutí. Nejrozsáhlejší a nejzávažnější na tomto dvojalbu je více než sedmnáctiminutové Digging for Memories, suitově ztvárněná vzpomínka na návštěvu Osvětimi, doznívající dlouhodobě ve skladatelčině mysli a znovuzpřítomňovaná i četbou knihy Écorces filozofa Georga Didi-Hubermana a inkluzívní pasáží německožidovského spisovatele Waltera Benjamina o vzpomínce na všechny, jejichž duše (ano, autorka říká: duše) zahynuly v koncentračním táboře. S propojením vlastní básně Phoenix, prodramatizovávající celé dění, tajemně odvyprávěné a zhmotnělé do hudby, celá suita, ve které se hlas zezásnubňuje s nástroji do hymnizované poletušnosti, zesilované i zpomalované, protřepávaně zmítané, kvazivelkokapelové, proklíčovaně prokličkovávané a náruživě dobíjené bicími, mi připadá, jako by byla odvyprávěna a odehrána mezi čtyřma očima. Basklarinet k tomu dodává pocit paměťového prohlubnění, vytřibovaného odtajňování, rozedmutě odhodlávaného mutýrování, pozamykávaného a hned znovu pozotvíraného, pozatěkávaného i vytěkávaného. Celková zmítavost je uvážlivá, jako by si účinkující chtěli znovu zopakovat, co měli na mysli, což basa protraverzovává a klavír opáčí, ale vlastně všechny nástroje se s neutuchajícím přihrnováním různě přifařují a dobarvují motivy a předěly mezi hláškovostí vokálu, dokud se celé téma nezakolébá do náhlé konečnosti. Právě autorčino osobní zaujetí činí z kompozice mimořádně naléhavé dílo. Zdánlivá namátkovost další skladby, The Two Fridas, je bezděčně rozdějovaná, hlas je recitativnější a hudba má svůj nezaměnitelný podíl na každém slově, každý zvuk, jeho zesílení nebo sesunutí se zdá mít svůj význam, svoji pozici i opozici, v souzvukovosti celku se nesvěřuje pouze hlas, ale proporčnost každého nástroje je dynamická, občas drtivě střemhlavá, občas prohrnovaně zaháčkovaná, nicméně hlas vždy zavévodí (a to právě může zmiňovabého Wyatta připomenout), s důrazem na každé slabice důkazně průkazně záležitost s jistým grimasováním vysvětlí nebo naopak vysvětlení zamezí. Závěrečná Truth, skladba bubeníka Peta Fairclougha a jemu zde také věnovaná, je rozebíhavě proakcentovávaná, návlačná a zpozorněně zponorněně roztrušovaná. Její netirádové proklidnění a zpokornění jako by chtělo téma záminkovat, něco namítat a něco zamítat, ve skutečnosti však se mi jeví, že míní celou záležitost uzavřít jakoby mimochodem a celé zakončování zahodit, jako by vše mělo plynout dál (v mysli posluchače?).

Někdo mi může namítnout, že skladatelské přístupy a aranžérské postupy jsou obdobně započínané a rozvíjené, že jsou vždy nějak vygradované i pozastavované, jenže pozor, každá z těch kompozic (nehledíc na improvizační celky nebo zaimprovizování uvnitř skladeb) je jinak prosměrovaná, má odlišnou intenzitu, nasazení, probarvení, sólistické úlohování, jinak řeší vůdčí roli toho kterého nástroje. Byť tedy základní kadlub kompozic může mít obdobnou rozvrstvenost, výsledné znění je zcela svéprávné a pokaždé jinak zakošatělé. Právě proto je celkový přístup formace Metamorphic tak přitažlivý, tak přitahující i vtahující. - ZDENEK SLABY, HISVOICE